10 věcí, co mi na MTB došlo až po pár pádech (a zvednou ti jistotu)

4.3.2026

Nejsi úplný začátečník. Už sis dal pár trailů, víš, co udělá kořen v zatáčce a že brzdy nejsou jen „ON/OFF“. Ale zároveň se občas přistihneš, že:

ruce odchází dřív než nohy,
v prudkým sjezdu se cítíš jak na saních,
v zatáčkách to jednou za čas ujede “jen tak jako nic”,
a po jízdě máš pocit, že ses s tím kolem spíš pral, než jel.

Tady je 10 věcí, co mi udělaly největší rozdíl. Ne teorie. Praktické drobnosti, který se sčítají.

1) Brzdi jedním prstem. Dvěma je to past.

Já jsem brzdil dlouho dvěma prsty, protože to znělo „bezpečně“. Reálně jsem ale držel grip jen napůl a v rozbitým terénu mě to občas pěkně vyklepalo.

Co udělat:

zkus posunout páky trochu víc dovnitř
nastav si je tak, ať ukazovákem bereš páku spíš ke konci (lepší páka, lepší cit)
zbytek prstů drží grip = stabilita

Co to udělá: budeš mít víc kontroly a klidnější hlavu.

2) Tlak v pláštích je největší „tuning“ zadarmo

Když máš moc nafoukáno, kolo odskakuje a klouže. Když málo, plave to v zatáčkách a občas si říkáš o defekt.

Moje jednoduchý pravidlo:

předek dej o trochu míň než zadek (1–2 PSI)
když to v zatáčkách plave → malinko přidám
když to drncá a odskakuje → malinko uberu

Je to opruz…hraj si s tím, zkoušej, dokud to jednou netrefíš. Časem se naučíš foukat podle toho, kam jedeš. A bohužel, každý plášť "to má rád" jinak.

3) Jakmile nešlapeš: pedály dej do roviny

Tohle je detail, co dělá hodně pádů „z ničeho“. Jedna klika dole = dřív nebo později trefíš pedálem šutr/kořen.

Návyk: přestanu šlapat → pedály dávám vodorovně.

4) Ve sjezdu nesedět. A když to jde, sedlo dej dolů.

Už nikdy nechci kolo bez teleskopické sedlovky. Sedlo nahoře ve sjezdu je jak jezdit s ruční brzdou. Nejen kvůli rychlosti, ale i kvůli jistotě.

Kdy ho posílám dolů:

cokoliv strmějšího
rozbitej úsek, kde potřebuju hýbat tělem

Najednou se ti líp stojí, líp brzdí a kolo tě míň „tlačí“. Pokud nemáš teleskopku, tak si zkus někdy před sjezdem snížit sedlo manuálně a uvidíš ten rozdíl.

5) Nesnaž se držet kolo silou. Stůj na nohách.

Když v rozbitým sjezdu visíš na rukách, ruce odejdou a kolo tě začne tahat.

Mně pomáhá jedna věc:

Stojím na nohách. Ruce jen řídí.

Lokty trochu ven, měkký ruce, tlak do pedálů. Kolo pod tebou pracuje a ty nejsi jak betonový sloup.

6) Řazení řeš dřív, než to začne bolet

Pokud máš zvyk řadit pod tlakem do kopce tak pravděpodobně:

často slyšíš zvuk jak mlýnek na maso
měníš řetěz častěji, než by bylo nutné

Nový zvyk:

před kopcem si přeřadím včas na lehčí
před sjezdem si klidně hodím o pár stupňů těžší, ať mě nepřekvapí potřeba šlápnout

7) Nekoukej na problém. Koukej na stopu.

Kořen vidíš. Šutr vidíš. Ale oči mají jít tam, kde chceš projet.

Když se zafixuješ na kámen, mozek ti ho „přitáhne“. Zní to ezo, ale funguje to až moc dobře.

8) Nech kolo žít. Neper se s každou nerovností.

Jakmile začneš „přetlačovat“ trail, jsi hotovej za 30 minut. Když necháš kolo pracovat, jedeš plynule a paradoxně rychleji.

Co mi pomáhá:

trup klidnej
ruce/nohy pruží
kolo se hýbe pod tebou, ne ty nad kolem

9) Flat pedály nejsou ostuda. Naopak — skvělej trénink. A SPD není nutnost.

Jestli jezdíš flaty, v pohodě. Dobrá kombinace pedály + boty ti dá jistotu a navíc tě to učí čistší postoj (protože tě „nezachrání“ nacvaknutí). Já osobně jsem si navykl na oboustranné pedály. Na silnici/šotolině jedu zacvaklej. Ve městě a ve sjezdu vycvaklej a na flat straně.